Toto je příběh našeho staronového kolegy Vojty. Odcházel od nás jako šikovný instalatér, vyzkoušel si drsnou školu podnikání na volné noze a teď je zpátky. Nešel ale zpátky do montérek. Stal se z něj specialista skladu – klíčová spojka mezi materiálem a kluky v terénu.
Když jsme totiž hledali novou posilu do skladu, nechtěli jsme „jen“ někoho, kdo umí přesouvat krabice. Hledali jsme člověka, který instalatéřině rozumí a má ji v malíku.
Jak se v nové roli cítí, proč se vrátil v tu nejlepší možnou chvíli a co ho naučila práce na vlastní triko? Přečtěte si náš rozhovor.
Vojto, odcházel jsi jako instalatér a vracíš se nyní jako specialista skladu. Nehledali jsme totiž „jen“ skladníka, ale hlavně člověka, který řemeslu rozumí. Jak se v této roli cítíš?
Rozhodně to je pro mě velké plus a nese to s sebou jisté výhody. To, že ty materiály a postupy znám z praxe, mi denně usnadňuje práci.
Vrátil ses zrovna v době, kdy jsme se s firmou stěhovali do většího. Podle mě to byla velká výhoda – mohl sis nový sklad uspořádat podle sebe a od začátku přesně víš, kde co je. Vnímáš to stejně? Byla to ta pravá chvíle pro návrat?
Vnímám to úplně stejně. Mám rád systém a pořádek a při stěhování jsem se v tomto mohl doslova „vyblbnout“. A popravdě, ještě předtím, než jsem o pracovní pozici projevil zájem, jsem o stěhování vůbec nevěděl. Takže všechno je přesně tak, jak má být. Možnost podílet se na organizaci nového skladu beru jako obrovskou výhodu.
Co tě k návratu vlastně vedlo? Bylo to spontánní rozhodnutí, když jsi viděl inzerát na tuhle netradiční pozici?
K návratu mě vedly spíše osobní záležitosti. Spontánní rozhodnutí to ani tak nebylo, myšlenku o změně práce jsem měl v hlavě už pár měsíců před samotným nástupem. Když se objevila tato možnost, zapadlo to do sebe.
Práce na volné noze je drsná škola. Co nejdůležitějšího ses o instalatéřině naučil, když jsi byl sám sobě šéfem, nákupčím i účetním?
Potvrdilo se mi, že staré známé „dvakrát měř, jednou řež“ není jen ledajaká fráze. V praxi je to pravidlo, které vám dokáže ušetřit spoustu zbytečných kilometrů třeba na cestách směrem do Německa.
Co ti z naší firmy nejvíc chybělo, když jsi pracoval sám na sebe?
Vždycky jsem všem říkal, že kolektiv. A za tím si stojím i teď. Práce v partě lidí se prostě nedá nahradit.
Tvoje nová mise je být dokonalou spojkou mezi skladem a terénem. V čem je tvoje největší výhoda oproti běžnému skladníkovi, který v terénu nikdy neklečel u prasklé trubky?
Jako svou největší výhodu považuji to, že se na celou věc dokážu podívat očima odborníka. Když kluci jedou na akci, dokážu ihned odhadnout, co přesně budou potřebovat a co naopak ne. Díky tomu neztrácíme čas tím, že bychom museli materiál na stavbu zavážet nadvakrát.
Chybí ti občas ten adrenalin přímo na stavbě nebo si teď užíváš klid a řád ve skladu?
Neřekl bych vyloženě, že si užívám klid. Sotva si sednu! (smích) Ale rozhodně je to velká změna. A věřím, že ten správný adrenalin zase přijde skrze novostavbu, kterou aktuálně plánujeme s přítelkyní.
Co je pro tebe největší odměna na konci směny? Když je ve skladu perfektně uklizeno, nebo když kluci odjedou na zakázku kompletně vybavení a bez stresu?
Jako největší odměnu bych zmínil čistou hlavu. Člověk po práci zavře dveře a nestresuje se.
U čeho pak doma nejraději relaxuješ? Co tě baví, když zrovna nejsi ve skladu?
Je to hodně individuální a dělám různé věci. Rád vyrazím na výlet s přítelkyní, zahraju si videohry s kamarády nebo se postavím doma u sporáku k vaření.
