Rozhovor s majitelem firmy bývá často plný čísel, ale dneska to bude hlavně o příběhu, vizi a lidech. Patrik Topič působí ve firmě už téměř 30 let a půlku z toho ji úspěšně vede. Prošel si s ní všemi fázemi – od prvních zakázek v terénu až po moment, kdy dává prostor a majetkový podíl dalším šikovným kolegům.
Ve firmě působíš už téměř 30 let a ve vedení jsi půlku z toho, což je úctyhodná doba. Vzpomeneš si ještě na úplné začátky? V čem je firma dneska úplně jiná než na startu?
Je to obrovský rozdíl – a to neplatí jen o počtech lidí. Na začátku jsme byli tři: já, tatík a jeden montážník. Mně tehdy bylo nějakých 18 až 20 let. Změnilo se úplně všechno: jak jsme tehdy fungovali, jaké zakázky jsme dělali i to, jak jsem o celé firmě a práci přemýšlel.
Za tu dobu sis prošel vším – dobrými časy i krizemi. Co pro tebe byla jako pro majitele největší zatěžkávací zkouška a co tě nejvíce naučila?
Zatěžkávací zkouškou pro mě vždycky byly situace, kdy nás opouštěl nějaký kvalitní člověk. A co mě to naučilo? Když dnes přijde jakákoliv komplikace nebo krize, dívám se na ni úplně jinak. Ptám se sám sebe: Co mi to má přinést? Co musím změnit, aby se to neopakovalo? Třeba právě v momentě, kdy odchází schopný člověk – přemýšlím, co za tím je a kde jsem udělal chybu já.
Jak se za ty roky proměnil samotný obor TZB a instalatéřiny? Je dneska těžší sehnat dobré řemeslníky nebo spíš udržet krok s novými technologiemi?
Rozdělil bych to na 3 odpovědi.
- Jak se změnil obor: Extrémně. Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem na stavbě ještě vyřezával závity ručně závitnicí – špinavé ruce od oleje, konopí, hrozná dřina. Dneska je to diametrálně odlišný svět.
- Jak je to s řemeslníky: Podle mě není těžké sehnat lidi, záleží na systému práce a na tom, jaký máš s lidmi cíl. Pokud máš nestabilní přísun zakázek a lidi řešíš až ve chvíli, kdy máš práci na stole, pak je to problém. Pokud ale plánuješ a máš funkční systém, lidi se sehnat dají.
- A nové technologie: Udržet krok není těžké, ale opět se tomu někdo musí aktivně věnovat a přemýšlet, zda to dává smysl. Nové technologie většinou vyžadují investice – firma na ně musí mít cash a vedení musí vědět, jestli se to opravdu vyplatí.
Nedávno jsi udělal velký krok – tvůj dlouholetý technik Jirka od tebe odkoupil 10 % firmy a stal se jednatelem. Jaké to pro zakladatele je, pustit si někoho takhle blízko?
Dlouho jsem nad tímto krokem přemýšlel, ale teď vím, že jsem udělal správnou věc. Mám obrovské štěstí, že do toho Jirka se mnou šel. Je to téma na dlouhé vyprávění, ale ve zkratce: pustit si někoho blízko k sobě je o obrovské důvěře. A lidi, které mám kolem sebe, moji důvěru rozhodně mají.
Vypadá to, že sázíš na lidi, kteří si to ve firmě odpracovali od píky. Je pro tebe ta „vlastní krev“ a znalost terénu důležitější než tituly v životopisu?
Lidi, kteří jsou u nás dlouho, dobře znám. Je to obrovská výhoda, protože už máme vybudovaný funkční a prověřený vztah. A co se týče titulů? Ty pro mě v našem oboru vůbec nejsou měřítkem. Existuje celá řada mnohem důležitějších vlastností a dovedností, než mít titul před jménem.
Jaký jsi vlastně šéf? Cítíš se dneska spíše jako kormidelník, který udává směr, nebo máš pořád tendenci dohlížet na detaily?
To je dobrá otázka. Určitě se cítím více jako lídr – někdo, kdo udává směr. Dohlížet na detaily mě upřímně moc nebaví. Jsem si ale jistý, že našemu týmu na detailech záleží, takže moje kontrola bývá spíše výjimečná.
Co tě na tvé práci po všech těch letech pořád nejvíc baví a dává ti energii?
Užívám si samostatnost svého týmu a snažím se k ní všechny vést. Právě to mi dává energii a taky svobodu vymýšlet další projekty a posouvat nás dál.
Kdybys mohl poslat vzkaz mladému Patrikovi, který ve firmě před lety začínal – co bys mu poradil nebo před čím bys ho varoval?
Popřál bych mu, aby měl větší odvahu. Poradil bych mu, aby začal dříve více věřit lidem – to je podle mě jeden ze základních stavebních kamenů. Zároveň bych ho ale varoval, že důvěra není bezmezná a každá svoboda musí mít své mantinely. A v neposlední řadě bych mu vzkázal, aby se začal dřív vzdělávat. Já jsem s tím naplno začal před nějakými 12 lety, ale měl jsem začít ještě o deset let dřív.
Kde vidíš firmu za dalších 5 nebo 10 let? Jaké jsou tvoje hlavní vize a cíle?
Máme v plánu roční růst okolo 10 až 20 %, ale takhle jednoduše se to říct nedá – mám v hlavě hodně variant a pohledů. Co je ale pro mě vůbec nejdůležitější, je mít kolem sebe lidi, které bude bavit jít se mnou dopředu.
A na závěr odlehčeně. Když si potřebuješ od firmy, čísel a odpovědnosti opravdu odpočinout, kde tě najdeme a co ti nejspolehlivěji vyčistí hlavu?
Tam, kde je ticho – v přírodě. Nejlépe při sportu, na kole, se psem nebo někde na výhledech s rodinou a nejbližšími kamarády.
Paťo, díky za rozhovor i za to, jakou firmu a prostředí se ti za ty roky podařilo vybudovat. Ať se firmě pod tvým vedením (a teď už i s novou posilou ve vedení) dál skvěle daří.